Sebaceozní adenitida (Sebózní adenitida, Sebaceous adenitis, SA)

Jedná se o autoimunitní, geneticky podmíněné onemocnění (autozomálně-recesivní dědičnost) postihující především psy. Tato nemoc se může objevit v jakémkoliv věku (od štěněcího cca 6 - 7 měsíců až po stáří) a není závislá na pohlaví, což znamená, že onemocnět může jak pes, tak i fena. Plemennou predispozici mají zejména pudl, samojed, akita inu a viszla.

Charakteristika
SA je onemocnění kůže, postihující buňky mazových žláz (sebocyty). Ty jsou napadány tzv. Tc (cytotoxickými) lymfocyty, což je druh bílých krvinek, který dokáže v těle rozpoznat buňky napadené bakteriemi a viry, případně nádorově pozměněné buňky a cíleně je likviduje. V případě SA dochází k chybnému rozpoznávání sebocytů jako buněk "tělu nepřátelských" a k jejich likvidaci, což vede k postupné destrukci mazových žláz. Kůže zbavená své přirozené ochrany je suchá, šupinatí, svědí, tvoří se nálepy, srst postupně vypadává (alopecie) a přidávají se komplikace jako sekundární bakteriální infekce.

Dosud nebyly v těle postižených jedinců prokázány ani protilátky, ani antigeny, které mají souvislost s touto patologickou reakcí.

Diagnostika
V současnosti neexistují žádné genetické testy, které by mohly prozradit, zda konkrétní pes nebo fena onemocní nebo je přenašečem. Jediná možnost, jak SA diagnostikovat, je provést u jedinců, kde je podezření, biopsii kůže a to z několika různých postižených míst na těle. Poté se pomocí imunohistochemické metody detekuje přítomnost Tc lymfocytů a stav, přítomnost, popřípadě nepřítomnost mazových žláz, které jsou v takových případech nahrazeny vazivem. Při sekundární bakteriální infekci lze také pozorovat bakterie ve folikulech.

Při stanovování diagnózy je třeba postupovat uvážlivě a vyloučit jiná kožní onemocnění (demodikózu, dermatofytózu, Leischmaniozu, hypothyreozu, pemfigus). Spolehlivou odpověď dá v současné době pouze vyšetření biopsií provedené specialistou: atestovaným dermatologem-dermatohistopatologem.

Kontakt na specializované pracoviště:
MVDr. Jan Rybníček
Úterky: Klinika Jaggy v Brně, telefon: 545 234 035
Čtvrtky: Klinika Jaggy v Praze, telefon: 235 097 541

Cena za vyšetření biopsií: cca 1000 Kč
Výsledky: obvykle do týdne od doručení biopsií panu Rybníčkovi

Příznaky
I když mají jednotlivá plemena svoje specifika, obecně bývají postiženy hlava, hřbet, končetiny především oblasti tlapek a ocas.

V případě akit se objevují žlutohnědé nálepy v srsti, postižená místa jsou hlava, uši, čumák, krk, trup a velmi častá je alopecie ocasu. Zánět vyvolaný imunitní reakcí se totiž přenáší na chlupové folikuly, které se otvírají a jsou branou pro sekundární bakteriální infekci. Někdy se přidávají další komplikace jako je horečka, apatie, nechutenství a problémy s chůzí i přes negativní ortopedický nález. SA může mít cyklický charakter, tj. střídají se období ataku nemoci s obdobím bez příznaků a v lehčích případech může dojít i ke spontánnímu vymizení choroby.

Prognóza a terapie
Prognóza - tedy to, jak se nemoc bude vyvíjet a jak moc bude ovlivňovat život postiženého zvířete - závisí na konkrétním jedinci, typu srsti a plemeni. Terapie prakticky spočívá v udržování pacienta v určité kondici a odstraňuje následky, nikoliv příčiny onemocnění, které odstranit nelze.

Používají se keratolytické šampony, které z kůže smývají vrstvičku, jež je predispozicí pro sekundární bakteriální infekci. Po koupeli se na postižená místa aplikují roztoky ve formě spreje obsahující močovinu a propylenglykol (o 50 - 70% koncentraci). Tímto postupem se nahrazují chybějící produkty mazových žláz, které za normálních podmínek kůži chrání. Aplikace se provádí zpočátku 1 - 3x týdně a následně dle potřeby.

Další možností je podávání vysokých dávek vitaminu A v koncentraci 1000 jednotek na kilogram váhy zvířete a to 2x denně. Tato hladina je považována ještě za bezpečnou, předávkování hrozí kolem 3000 jednotek vitaminu A na kilogram a den. Podávání vitaminu A je účinné asi v 50% všech případů.

Dále se mohou podávat nenasycené mastné kyseliny v koncentraci 500mg na den, možná je i aplikace homeopatik, kde však účinky nebyly spolehlivě prokázány.

V závažných případech se nasazuje léčba retinoidy (jsou na bázi vitaminu A). Jejich aplikace je však extrémně drahá a další nevýhodou jsou vedlejší účinky, např. poškození rohovky.
Kortikoidy, jako je Prednison, se nasazují pouze v případě, že je zvládnuta sekundární infekce a zvíře je hodně svědivé nebo když majitel nechce investovat do jiné léčby a hrozí utracení zvířete. U této léčby totiž vedlejší účinky významně převažují nad pozitivy.

Případy, kdy došlo k úplnému vymizení mazových žláz, dnes naštěstí neznamenají pro pacienta "konečnou". Tento proces lze zvrátit aplikací cyklosporinu A, které je dobře snášen i při dlouhodobém užívání. Jedná se o imunosupresivum (brání aktivaci T lymfocytů a tak tlumí imunitní reakce). Nevýhodou je, že jde o preparát, který je potenciálně toxický pro játra, ledviny, může docházet k zbytnění dásní. Je také velmi drahý, cena se pohybuje od tisíců k desetitisícům korun v závislosti na hmotnosti zvířete a pokud se léčba přeruší, nemoc se vrátí.

Shrnutí
SA je choroba s individuálními projevy a průběhem, který nikdy nelze dopředu předpovědět. Stejně tak reakce na léčbu je individuální, proto by měl medikamenty vždy předepisovat veterinární lékař. Postižení jedinci se nemusejí za každou cenu utrácet, což je dobrá zpráva pro všechny, kteří se nechtějí svých čtyřnohých přátel vzdát. V České Republice existují odborníci, na které se můžeme s důvěrou obrátit a proto nemusíme složitě hledat pomoc v zahraničí. SA lze sice klinicky zaměnit s mnohými onemocněními, rozbor biopsií zkušeným odborníkem však dokáže poskytnout jednoznačnou odpověď.

Praktické důsledky pro chov
Vzhledem k dědičnému založení je pro budoucnost plemene nežádoucí chov na postižených jedincích, u kterých byla SA stanovena klinicky i histologicky a na jejich rodičích.
Pro chovatele a majitele jedinců, které plánují uplatnit v dalším chovu, by bylo dobré, kdyby si uvědomili, že toto onemocnění je natolik závažné, že jej nelze bagatelizovat. Argument, že jsou u nás pouhé tři prokázané případy nejenže nekoreluje s informacemi ošetřujících veterinářů (3-5 nových případů u akit ročně) a neodpovídá skutečnosti (o kolika případech se veřejně nemluví?), ale hlavně vůbec nic nevypovídá o tom, kolik je v populaci přenašečů predispozic. Zato krásně reflektuje nízkou úroveň papírového chovu akit u nás, který je zaměřený spíš na zisk a preferuje vzhled nad celkovou úrovní plemene.

Pokud se vyskytne podezření na toto onemocnění po vašem dosud žijícím a v chovné populaci aktivně působícím psu nebo feně, každý rozumný člověk tyto aktivity pozdrží na dobu, dokud se neprokáže, zda o SA jde či nikoliv a podle výsledku od dalšího chovu upustí nebo s klidným svědomím pokračuje. Nedávno proběhlá kauza by vůbec nemusela nastat, kdyby se mnoho aktérů dovedlo chovat rozumně, obzvláště když v tomto státě existuje světově uznávaný odborník, který se problematikou SA aktivně zabývá. Na prohlášení kohokoliv jiného, například lékaře obecné veterinární medicíny nebo poradce chovu, o tom, zda daný pes či fena onemocnění nesou nebo nenesou, nelze brát zřetel!

Dokud však bude v papírovém chovu převládat politika zisku nad zdravým rozumem a zájmem o zvířata a jejich blaho, bude populace nevyhnutelně degenerovat směrem na úroveň, odkud již není návratu. A to by byla škoda.

Vyjádření odborníka k problematice SA najdete zde:
http://www.kchmpp.cz/veterinarni_okenko.html