Jak to chodí na výstavách

Pro šťastlivce, kteří z různých důvodů nejezdí na výstavy Akta-inu, přinášíme obecné shrnutí, o co že to vlastně přicházejí. Upozornění pro zájemce o Akita-inu – nehrozte se, u Akit jsou i normální lidé, kteří mají zájem o budoucnost plemene a ne jen o svůj soukromý prospěch, pletichy a pochybné mocenské postavení pevnosti chabého plamínku od svíčky.

Každá Akita-inu s PP, která má být v budoucnu bonitovaná se MUSÍ zúčastnit výstav a to konkrétně takto (citace z KCHMPP): Je zařazován do chovu na základě bonitace nejdříve od 15 měsíců věku, jedné výstavy pořádané klubem a jedné výstavy vyššího typu v jakékoliv třídě, kromě dorostu se známkou výborný nebo velmi dobrý.

Výstavy by měly být přátelským prostředím, kde mohou chovatelé a majitelé, nováčci i pokročilí, získávat informace, setkávat se s dalšími lidmi od AI, nasávat prostředí a zkušenosti a samozřejmě v přátelském duchu soupeřit a poté vyhrávat či prohrávat. A to vše je u Akita-inu komunity základním problémem. Výstavy takto nevypadají.

Pokud pomineme obecný tristní stav informovanosti veřejnosti ohledně našeho plemene, kterému se budeme věnovat v jinému článku, situace na výstavách vypadá jako na nepřátelské frontě. Většina chovatelů a majitelů je rozdělěna na dvě skupiny, které pro zjednodušení pojmenujme jako příznivce (nebo prospěcháře z této osoby těžící) ex poradkyně chovu a oponenty ex poradkyně chovu nespokojenými se situací, do které se této paní podařilo komunitu i chov u nás dostat.

Pasujme se do role nováčka, který je nezatížen minulostí a přijíždí na první výstavu. Jediní koho de facto znáte jsou chovatelé, od kterých máte svého psa a které na výstavě jako jediné poznáte. Po příjezdu na výstavu potkáte i jiné majitele Akita-inu, ale většina, s dovolením dosazena do první skupiny, si vás a hlavně vašeho psa bude měřit nepřátelským pohledem jako konkurenty. Po návštěvě výstavní kanceláře a vyzvednutí si materiálů se nakonec dostanete ke kruhu určenému pro předvádění Akita-inu. Už na první pohled dokážete definovat obě hlavní strany. Stojí rozděleny kruhem (ve skutečnosti je to čtverec ale což) a navzájem se k sobě nepřibližují. První stranu navíc poznáte dle přítomnosti ex poradkyně chovu většinou gestikulující ke druhé skupině nebo ji úspěšně pomlouvajíc, pokud možno v dostatečné vzdálenosti.

Zorientujete se, zjístíte dle katalogu v jaké jste třídě, připnete si číslo a čekáte až přijdete na řadu. Nejspíš se vás ujme někdo ze starších chovatelů, kteří jsou sice skeptičtí k budoucnosti, ale jsou rádi, za nové kvalitní majitele a chovatele. Zde doporučujeme se nadále dobírat dalších informací, zkušeností a postupů v chovu, právě od těchto lidí. Během času čekání si přijde vašeho psa okouknout, v lepším případě pohladit, řada lidí, mnohdy přijdou na výzvědy. Posléze se dostanete na řadu, vejdete spolu se svým psem a ostatními majiteli a jejich psy do kruhu a budete předvádět svého psa.

A tady začíná to zajímavé. Nemáme na mysli předvádění psa, to záleží na vás a vašem psovi, ale bavme se o pozadí. Zjístíte, že celé předvádění řídí pan či paní rozhodčí a sekundují jim zapisovatelé u stolku uvnitř kruhu. Jaké bude však vaše překvapení, až zjistíte, že všichni majitelé Akita-inu jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější. Zjistíte, že paní ex poradkyně chovu chodí do kruhu a komunikuje (nejspíše si myslí, že radí) s rozhodčím o kvalitách psů, zvláštní suita lidí se nachází za stolkem zapisovatelů a napovídá jim, co a jak by měli zapsat a podobně. Zábavné je, jak si někteří majitelé psa dokáží i se svým svěřencem stoupnout těsně k pásce kruhu, i když je kolem spousta volného místa, aby rozhodili vašeho psa, který se právě předvádí. Kde že je fér hra a rovný přístup? Ztracena.

Samozřejmě, dalším tématem by mohla být vzdělanost rozhodčích. V České republice neexistuje komplexní školení rozhodčích pro plemeno Akita-inu. Neexistuje u nás standardní popis, jak má vypadat správná Akita-inu – standard psa není tímto kritériem. Mnohdy rozhodnutí rozhodčích mohou být pro vystavující nepochopitelná a nesrozumitelná. Chybí lepší profesionální přístup rozhodčích k výstavě, vystavujícím a divákům. A neblýská se na lepší časy.

Jaké je tedy doporučení? Získávejte co nejvíce informací od chovatelské stanice, odkud máte svého psa. Nevěřte všemu, co je na internetu. Jezděte na výstavy, jsou tam, navzdory výše psanému, spousty přátelských lidí, kteří vám rádi a dobře poradí. A hlavně, i když váš pes nevyhraje nebo ho porazí jiný třebas s černými zády, křivýma nohama nebo špatnou stavbou těla, nesmutněte, máte svého psího kamaráda, který vás bude mít stejně rád za všech okolností. A buďte trpěliví, situace mezi AI u nás se zlepší, věříme tomu.