Jedná se o autoimunitní, geneticky podmíněné onemocnění (autozomálně-recesivní dědičnost) postihující především psy. Tato nemoc se může objevit v jakémkoliv věku (od štěněcího cca 6 - 7 měsíců až po stáří) a není závislá na pohlaví, což znamená, že onemocnět může jak pes, tak i fena. Plemennou predispozici mají zejména pudl, samojed, akita inu a viszla.
Charakteristika
SA je onemocnění kůže, postihující buňky mazových žláz (sebocyty). Ty jsou napadány tzv. Tc (cytotoxickými) lymfocyty, což je druh bílých krvinek, který dokáže v těle rozpoznat buňky napadené bakteriemi a viry, případně nádorově pozměněné buňky a cíleně je likviduje. V případě SA dochází k chybnému rozpoznávání sebocytů jako buněk "tělu nepřátelských" a k jejich likvidaci, což vede k postupné destrukci mazových žláz. Kůže zbavená své přirozené ochrany je suchá, šupinatí, svědí, tvoří se nálepy, srst postupně vypadává (alopecie) a přidávají se komplikace jako sekundární bakteriální infekce.
Dosud nebyly v těle postižených jedinců prokázány ani protilátky, ani antigeny, které mají souvislost s touto patologickou reakcí.
Diagnostika
V současnosti neexistují žádné genetické testy, které by mohly prozradit, zda konkrétní pes nebo fena onemocní nebo je přenašečem. Jediná možnost, jak SA diagnostikovat, je provést u jedinců, kde je podezření, biopsii kůže a to z několika různých postižených míst na těle. Poté se pomocí imunohistochemické metody detekuje přítomnost Tc lymfocytů a stav, přítomnost, popřípadě nepřítomnost mazových žláz, které jsou v takových případech nahrazeny vazivem. Při sekundární bakteriální infekci lze také pozorovat bakterie ve folikulech.
Při stanovování diagnózy je třeba postupovat uvážlivě a vyloučit jiná kožní onemocnění (demodikózu, dermatofytózu, Leischmaniozu, hypothyreozu, pemfigus). Spolehlivou odpověď dá v současné době pouze vyšetření biopsií provedené specialistou: atestovaným dermatologem-dermatohistopatologem.
Kontakt na specializované pracoviště:
MVDr. Jan Rybníček
Úterky: Klinika Jaggy v Brně, telefon: 545 234 035
Čtvrtky: Klinika Jaggy v Praze, telefon: 235 097 541
Cena za vyšetření biopsií: cca 1000 Kč
Výsledky: obvykle do týdne od doručení biopsií panu Rybníčkovi
Příznaky
I když mají jednotlivá plemena svoje specifika, obecně bývají postiženy hlava, hřbet, končetiny především oblasti tlapek a ocas.
V případě akit se objevují žlutohnědé nálepy v srsti, postižená místa jsou hlava, uši, čumák, krk, trup a velmi častá je alopecie ocasu. Zánět vyvolaný imunitní reakcí se totiž přenáší na chlupové folikuly, které se otvírají a jsou branou pro sekundární bakteriální infekci. Někdy se přidávají další komplikace jako je horečka, apatie, nechutenství a problémy s chůzí i přes negativní ortopedický nález. SA může mít cyklický charakter, tj. střídají se období ataku nemoci s obdobím bez příznaků a v lehčích případech může dojít i ke spontánnímu vymizení choroby.
Prognóza a terapie
Prognóza - tedy to, jak se nemoc bude vyvíjet a jak moc bude ovlivňovat život postiženého zvířete - závisí na konkrétním jedinci, typu srsti a plemeni. Terapie prakticky spočívá v udržování pacienta v určité kondici a odstraňuje následky, nikoliv příčiny onemocnění, které odstranit nelze.
Používají se keratolytické šampony, které z kůže smývají vrstvičku, jež je predispozicí pro sekundární bakteriální infekci. Po koupeli se na postižená místa aplikují roztoky ve formě spreje obsahující močovinu a propylenglykol (o 50 - 70% koncentraci). Tímto postupem se nahrazují chybějící produkty mazových žláz, které za normálních podmínek kůži chrání. Aplikace se provádí zpočátku 1 - 3x týdně a následně dle potřeby.
Další možností je podávání vysokých dávek vitaminu A v koncentraci 1000 jednotek na kilogram váhy zvířete a to 2x denně. Tato hladina je považována ještě za bezpečnou, předávkování hrozí kolem 3000 jednotek vitaminu A na kilogram a den. Podávání vitaminu A je účinné asi v 50% všech případů.
Dále se mohou podávat nenasycené mastné kyseliny v koncentraci 500mg na den, možná je i aplikace homeopatik, kde však účinky nebyly spolehlivě prokázány.
V závažných případech se nasazuje léčba retinoidy (jsou na bázi vitaminu A). Jejich aplikace je však extrémně drahá a další nevýhodou jsou vedlejší účinky, např. poškození rohovky.
Kortikoidy, jako je Prednison, se nasazují pouze v případě, že je zvládnuta sekundární infekce a zvíře je hodně svědivé nebo když majitel nechce investovat do jiné léčby a hrozí utracení zvířete. U této léčby totiž vedlejší účinky významně převažují nad pozitivy.
Případy, kdy došlo k úplnému vymizení mazových žláz, dnes naštěstí neznamenají pro pacienta "konečnou". Tento proces lze zvrátit aplikací cyklosporinu A, které je dobře snášen i při dlouhodobém užívání. Jedná se o imunosupresivum (brání aktivaci T lymfocytů a tak tlumí imunitní reakce). Nevýhodou je, že jde o preparát, který je potenciálně toxický pro játra, ledviny, může docházet k zbytnění dásní. Je také velmi drahý, cena se pohybuje od tisíců k desetitisícům korun v závislosti na hmotnosti zvířete a pokud se léčba přeruší, nemoc se vrátí.
Shrnutí
SA je choroba s individuálními projevy a průběhem, který nikdy nelze dopředu předpovědět. Stejně tak reakce na léčbu je individuální, proto by měl medikamenty vždy předepisovat veterinární lékař. Postižení jedinci se nemusejí za každou cenu utrácet, což je dobrá zpráva pro všechny, kteří se nechtějí svých čtyřnohých přátel vzdát. V České Republice existují odborníci, na které se můžeme s důvěrou obrátit a proto nemusíme složitě hledat pomoc v zahraničí. SA lze sice klinicky zaměnit s mnohými onemocněními, rozbor biopsií zkušeným odborníkem však dokáže poskytnout jednoznačnou odpověď.
Praktické důsledky pro chov
Vzhledem k dědičnému založení je pro budoucnost plemene nežádoucí chov na postižených jedincích, u kterých byla SA stanovena klinicky i histologicky a na jejich rodičích.
Pro chovatele a majitele jedinců, které plánují uplatnit v dalším chovu, by bylo dobré, kdyby si uvědomili, že toto onemocnění je natolik závažné, že jej nelze bagatelizovat. Argument, že jsou u nás pouhé tři prokázané případy nejenže nekoreluje s informacemi ošetřujících veterinářů (3-5 nových případů u akit ročně) a neodpovídá skutečnosti (o kolika případech se veřejně nemluví?), ale hlavně vůbec nic nevypovídá o tom, kolik je v populaci přenašečů predispozic. Zato krásně reflektuje nízkou úroveň papírového chovu akit u nás, který je zaměřený spíš na zisk a preferuje vzhled nad celkovou úrovní plemene.
Pokud se vyskytne podezření na toto onemocnění po vašem dosud žijícím a v chovné populaci aktivně působícím psu nebo feně, každý rozumný člověk tyto aktivity pozdrží na dobu, dokud se neprokáže, zda o SA jde či nikoliv a podle výsledku od dalšího chovu upustí nebo s klidným svědomím pokračuje. Nedávno proběhlá kauza by vůbec nemusela nastat, kdyby se mnoho aktérů dovedlo chovat rozumně, obzvláště když v tomto státě existuje světově uznávaný odborník, který se problematikou SA aktivně zabývá. Na prohlášení kohokoliv jiného, například lékaře obecné veterinární medicíny nebo poradce chovu, o tom, zda daný pes či fena onemocnění nesou nebo nenesou, nelze brát zřetel!
Dokud však bude v papírovém chovu převládat politika zisku nad zdravým rozumem a zájmem o zvířata a jejich blaho, bude populace nevyhnutelně degenerovat směrem na úroveň, odkud již není návratu. A to by byla škoda.
Vyjádření odborníka k problematice SA najdete zde:
http://www.kchmpp.cz/veterinarni_okenko.html
pátek 27. listopadu 2009
úterý 24. listopadu 2009
Kainushiseken – Kdo jsme?
Po pár dnech spuštění blogu, sledování reakcí a čtenosti jsme se rozhodli, že napíšeme také příspěvek o tom, proč jsme tento blog a tuto aktivitu spustili.
Jednoduše by stačilo sdělit zasvěceným, ať si nechají přeložit název blogu a nezasvěceným – neponořeným do problematiky Akita-inu, těm chceme přinést větší povědomí o plemeni a jeho pozadí.
Nicméně, situace je složitější. Komunita chovatelů a majitelů je rozdělená, málokdo se stará o psy, spíše je velký zájem o pletichy. Když už se zmiňuje zájem psa, tak většinou ironicky a útočně.
Chceme informovat. Chovatele, majitele a zájemce o plemeno. Chceme, aby nadále nepanovalo informační vakuum ze strany KCHMPP, ze strany poradce chovu. Máme zájem, aby se o věcech mluvilo, diskutovalo. Aby spousta věcí nezůstávala skrytá, protože se lidé bojí mluvit, jelikož jsou zastrašováni a je jim vyhrožováno.
Stejně tak jsme založili tento blog, anonymně. Máme pro to dva důvody. Ten první a největší je v podstatě demonstrace situace v komunitě. De facto všichni jsme v reálném jednání s KCHMPP anonymní, nkdo z nás nemá slovo, na názoru nikoho z nás nezáleží, vždyť ani poradce chovu si nemůžeme vybrat sami. Nikdo z nás nemá právo vstupovat do kruhu na výstavě a radit rozhodčím, až na vyjímky. Toto je demonstrace nerovné situace v komunitě, kterou chceme změnit.
Druhým důvodem je strach. Ne o sebe, nemáme problém s kýmkoliv si říci do očí o článcích, které zde píšeme. Nicméně jsme v uplynulých letech zažili spousty špíny, očerňování, pomluv a hádek. Nechceme, aby se naše vystoupení na tomto blogu obrátilo proti lidem, kteří jsou s námi spojeni (např. mají od chovatelů štěňata) a bude jim třebas na výstavách a bonitacích křivděno.
Situace mezi majiteli Akita-inu je taková jaká je a my se k tomu stavíme čelem, pouze ji kopírujeme.
Jsme chovatelé a majitelé Akita-inu. Za blogem nestojí jeden člověk, ale řada. Někteří píší, někteří přinášejí náměty, další kritizují a jiní jen komentují. Věříme, že naše řady se budou do budoucna jen nadále rozrůstat a objeví se další lidé, kterým situace v komunitě nebude lhostejná a rozhodnou se pro ni něco dělat. Něco dělat a ne pouze mluvit. Toto je první krok.
Blog je naše tvorba, naše názory. Stejně tak bude i spravován. Nebudeme v příspěvcích ke článkům tolerovat byť i skryté výpady proti jiným přispívajícím, nebudeme souhlasit s vymyšlenými útoky na lidi, kteří s námi nejsou spojeni a nebudeme akceptovat komunikaci v cizím jazyce. Jsme poučeni flame war, které probíhaly na návštěvních knihách CHS. Takové to zde nebude.
Chceme vyvolávat diskusi i pod články. Může být i pěkně kontroverzní, ale v rámci pravidel. Budeme vám pravidelně přinášet naše vlastní články i články lidí, kteří budou své texty chtít na blogu zvěřejnit. Věříme, že si uchováme své čtenáře a přispějeme do rozproudění diskusí a komunikace nad věcmi, o kterých se mlčí.
Jednoduše by stačilo sdělit zasvěceným, ať si nechají přeložit název blogu a nezasvěceným – neponořeným do problematiky Akita-inu, těm chceme přinést větší povědomí o plemeni a jeho pozadí.
Nicméně, situace je složitější. Komunita chovatelů a majitelů je rozdělená, málokdo se stará o psy, spíše je velký zájem o pletichy. Když už se zmiňuje zájem psa, tak většinou ironicky a útočně.
Chceme informovat. Chovatele, majitele a zájemce o plemeno. Chceme, aby nadále nepanovalo informační vakuum ze strany KCHMPP, ze strany poradce chovu. Máme zájem, aby se o věcech mluvilo, diskutovalo. Aby spousta věcí nezůstávala skrytá, protože se lidé bojí mluvit, jelikož jsou zastrašováni a je jim vyhrožováno.
Stejně tak jsme založili tento blog, anonymně. Máme pro to dva důvody. Ten první a největší je v podstatě demonstrace situace v komunitě. De facto všichni jsme v reálném jednání s KCHMPP anonymní, nkdo z nás nemá slovo, na názoru nikoho z nás nezáleží, vždyť ani poradce chovu si nemůžeme vybrat sami. Nikdo z nás nemá právo vstupovat do kruhu na výstavě a radit rozhodčím, až na vyjímky. Toto je demonstrace nerovné situace v komunitě, kterou chceme změnit.
Druhým důvodem je strach. Ne o sebe, nemáme problém s kýmkoliv si říci do očí o článcích, které zde píšeme. Nicméně jsme v uplynulých letech zažili spousty špíny, očerňování, pomluv a hádek. Nechceme, aby se naše vystoupení na tomto blogu obrátilo proti lidem, kteří jsou s námi spojeni (např. mají od chovatelů štěňata) a bude jim třebas na výstavách a bonitacích křivděno.
Situace mezi majiteli Akita-inu je taková jaká je a my se k tomu stavíme čelem, pouze ji kopírujeme.
Jsme chovatelé a majitelé Akita-inu. Za blogem nestojí jeden člověk, ale řada. Někteří píší, někteří přinášejí náměty, další kritizují a jiní jen komentují. Věříme, že naše řady se budou do budoucna jen nadále rozrůstat a objeví se další lidé, kterým situace v komunitě nebude lhostejná a rozhodnou se pro ni něco dělat. Něco dělat a ne pouze mluvit. Toto je první krok.
Blog je naše tvorba, naše názory. Stejně tak bude i spravován. Nebudeme v příspěvcích ke článkům tolerovat byť i skryté výpady proti jiným přispívajícím, nebudeme souhlasit s vymyšlenými útoky na lidi, kteří s námi nejsou spojeni a nebudeme akceptovat komunikaci v cizím jazyce. Jsme poučeni flame war, které probíhaly na návštěvních knihách CHS. Takové to zde nebude.
Chceme vyvolávat diskusi i pod články. Může být i pěkně kontroverzní, ale v rámci pravidel. Budeme vám pravidelně přinášet naše vlastní články i články lidí, kteří budou své texty chtít na blogu zvěřejnit. Věříme, že si uchováme své čtenáře a přispějeme do rozproudění diskusí a komunikace nad věcmi, o kterých se mlčí.
pondělí 23. listopadu 2009
Akita-inu na TV Nova
Očekávali jsme mnoho od tohoto pořadu. Prezentace přes média je jedinečnou možností jak širokou veřejnost seznámit a předvést v celé své kráse toto výjimečné a málo známé plemeno. Smutné konstatování je, že této možnosti nebylo adekvátním způsobem využito !
Jednoznačná předzvěst fiaska byl hlavní aktér pořadu. Psi ne zrovna typičtí, špinaví, výtoky z očí, opravdu tristní pohled. Odpovědi na triviální otázky rozporuplné a odporující si. Moderátorka pořadu byla viditelně hlavně v závěru odpovědmi zaskočena, proto požádala o znovu vysvětlení. Ohlasy na sebe nenechaly dlouho čekat, pořad byl vnímán jako antireklama, vyzněl velmi negativně. Televize Nova zalovila ve velmi špatných vodách.
V celé této události lze spatřit jen dvě pozitivní zkušenosti. V podání hlavní aktérky mohlo vše dopadnout ještě hůř a veřejné prohlášení, že není typická chovatelka je první pravdivá skutečnost, kterou jsme zaznamenali. Svůj netypický a nutno podotknout diletantský přístup k chovu přiznaný před celým národem lze možná chápat, že se ozvalo svědomí či otevřela oči? Posledních několik slov berte jako žert, je to nemožné!
Jednoznačná předzvěst fiaska byl hlavní aktér pořadu. Psi ne zrovna typičtí, špinaví, výtoky z očí, opravdu tristní pohled. Odpovědi na triviální otázky rozporuplné a odporující si. Moderátorka pořadu byla viditelně hlavně v závěru odpovědmi zaskočena, proto požádala o znovu vysvětlení. Ohlasy na sebe nenechaly dlouho čekat, pořad byl vnímán jako antireklama, vyzněl velmi negativně. Televize Nova zalovila ve velmi špatných vodách.
V celé této události lze spatřit jen dvě pozitivní zkušenosti. V podání hlavní aktérky mohlo vše dopadnout ještě hůř a veřejné prohlášení, že není typická chovatelka je první pravdivá skutečnost, kterou jsme zaznamenali. Svůj netypický a nutno podotknout diletantský přístup k chovu přiznaný před celým národem lze možná chápat, že se ozvalo svědomí či otevřela oči? Posledních několik slov berte jako žert, je to nemožné!
neděle 22. listopadu 2009
Jak to chodí na výstavách
Pro šťastlivce, kteří z různých důvodů nejezdí na výstavy Akta-inu, přinášíme obecné shrnutí, o co že to vlastně přicházejí. Upozornění pro zájemce o Akita-inu – nehrozte se, u Akit jsou i normální lidé, kteří mají zájem o budoucnost plemene a ne jen o svůj soukromý prospěch, pletichy a pochybné mocenské postavení pevnosti chabého plamínku od svíčky.
Každá Akita-inu s PP, která má být v budoucnu bonitovaná se MUSÍ zúčastnit výstav a to konkrétně takto (citace z KCHMPP): Je zařazován do chovu na základě bonitace nejdříve od 15 měsíců věku, jedné výstavy pořádané klubem a jedné výstavy vyššího typu v jakékoliv třídě, kromě dorostu se známkou výborný nebo velmi dobrý.
Výstavy by měly být přátelským prostředím, kde mohou chovatelé a majitelé, nováčci i pokročilí, získávat informace, setkávat se s dalšími lidmi od AI, nasávat prostředí a zkušenosti a samozřejmě v přátelském duchu soupeřit a poté vyhrávat či prohrávat. A to vše je u Akita-inu komunity základním problémem. Výstavy takto nevypadají.
Pokud pomineme obecný tristní stav informovanosti veřejnosti ohledně našeho plemene, kterému se budeme věnovat v jinému článku, situace na výstavách vypadá jako na nepřátelské frontě. Většina chovatelů a majitelů je rozdělěna na dvě skupiny, které pro zjednodušení pojmenujme jako příznivce (nebo prospěcháře z této osoby těžící) ex poradkyně chovu a oponenty ex poradkyně chovu nespokojenými se situací, do které se této paní podařilo komunitu i chov u nás dostat.
Pasujme se do role nováčka, který je nezatížen minulostí a přijíždí na první výstavu. Jediní koho de facto znáte jsou chovatelé, od kterých máte svého psa a které na výstavě jako jediné poznáte. Po příjezdu na výstavu potkáte i jiné majitele Akita-inu, ale většina, s dovolením dosazena do první skupiny, si vás a hlavně vašeho psa bude měřit nepřátelským pohledem jako konkurenty. Po návštěvě výstavní kanceláře a vyzvednutí si materiálů se nakonec dostanete ke kruhu určenému pro předvádění Akita-inu. Už na první pohled dokážete definovat obě hlavní strany. Stojí rozděleny kruhem (ve skutečnosti je to čtverec ale což) a navzájem se k sobě nepřibližují. První stranu navíc poznáte dle přítomnosti ex poradkyně chovu většinou gestikulující ke druhé skupině nebo ji úspěšně pomlouvajíc, pokud možno v dostatečné vzdálenosti.
Zorientujete se, zjístíte dle katalogu v jaké jste třídě, připnete si číslo a čekáte až přijdete na řadu. Nejspíš se vás ujme někdo ze starších chovatelů, kteří jsou sice skeptičtí k budoucnosti, ale jsou rádi, za nové kvalitní majitele a chovatele. Zde doporučujeme se nadále dobírat dalších informací, zkušeností a postupů v chovu, právě od těchto lidí. Během času čekání si přijde vašeho psa okouknout, v lepším případě pohladit, řada lidí, mnohdy přijdou na výzvědy. Posléze se dostanete na řadu, vejdete spolu se svým psem a ostatními majiteli a jejich psy do kruhu a budete předvádět svého psa.
A tady začíná to zajímavé. Nemáme na mysli předvádění psa, to záleží na vás a vašem psovi, ale bavme se o pozadí. Zjístíte, že celé předvádění řídí pan či paní rozhodčí a sekundují jim zapisovatelé u stolku uvnitř kruhu. Jaké bude však vaše překvapení, až zjistíte, že všichni majitelé Akita-inu jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější. Zjistíte, že paní ex poradkyně chovu chodí do kruhu a komunikuje (nejspíše si myslí, že radí) s rozhodčím o kvalitách psů, zvláštní suita lidí se nachází za stolkem zapisovatelů a napovídá jim, co a jak by měli zapsat a podobně. Zábavné je, jak si někteří majitelé psa dokáží i se svým svěřencem stoupnout těsně k pásce kruhu, i když je kolem spousta volného místa, aby rozhodili vašeho psa, který se právě předvádí. Kde že je fér hra a rovný přístup? Ztracena.
Samozřejmě, dalším tématem by mohla být vzdělanost rozhodčích. V České republice neexistuje komplexní školení rozhodčích pro plemeno Akita-inu. Neexistuje u nás standardní popis, jak má vypadat správná Akita-inu – standard psa není tímto kritériem. Mnohdy rozhodnutí rozhodčích mohou být pro vystavující nepochopitelná a nesrozumitelná. Chybí lepší profesionální přístup rozhodčích k výstavě, vystavujícím a divákům. A neblýská se na lepší časy.
Jaké je tedy doporučení? Získávejte co nejvíce informací od chovatelské stanice, odkud máte svého psa. Nevěřte všemu, co je na internetu. Jezděte na výstavy, jsou tam, navzdory výše psanému, spousty přátelských lidí, kteří vám rádi a dobře poradí. A hlavně, i když váš pes nevyhraje nebo ho porazí jiný třebas s černými zády, křivýma nohama nebo špatnou stavbou těla, nesmutněte, máte svého psího kamaráda, který vás bude mít stejně rád za všech okolností. A buďte trpěliví, situace mezi AI u nás se zlepší, věříme tomu.
Každá Akita-inu s PP, která má být v budoucnu bonitovaná se MUSÍ zúčastnit výstav a to konkrétně takto (citace z KCHMPP): Je zařazován do chovu na základě bonitace nejdříve od 15 měsíců věku, jedné výstavy pořádané klubem a jedné výstavy vyššího typu v jakékoliv třídě, kromě dorostu se známkou výborný nebo velmi dobrý.
Výstavy by měly být přátelským prostředím, kde mohou chovatelé a majitelé, nováčci i pokročilí, získávat informace, setkávat se s dalšími lidmi od AI, nasávat prostředí a zkušenosti a samozřejmě v přátelském duchu soupeřit a poté vyhrávat či prohrávat. A to vše je u Akita-inu komunity základním problémem. Výstavy takto nevypadají.
Pokud pomineme obecný tristní stav informovanosti veřejnosti ohledně našeho plemene, kterému se budeme věnovat v jinému článku, situace na výstavách vypadá jako na nepřátelské frontě. Většina chovatelů a majitelů je rozdělěna na dvě skupiny, které pro zjednodušení pojmenujme jako příznivce (nebo prospěcháře z této osoby těžící) ex poradkyně chovu a oponenty ex poradkyně chovu nespokojenými se situací, do které se této paní podařilo komunitu i chov u nás dostat.
Pasujme se do role nováčka, který je nezatížen minulostí a přijíždí na první výstavu. Jediní koho de facto znáte jsou chovatelé, od kterých máte svého psa a které na výstavě jako jediné poznáte. Po příjezdu na výstavu potkáte i jiné majitele Akita-inu, ale většina, s dovolením dosazena do první skupiny, si vás a hlavně vašeho psa bude měřit nepřátelským pohledem jako konkurenty. Po návštěvě výstavní kanceláře a vyzvednutí si materiálů se nakonec dostanete ke kruhu určenému pro předvádění Akita-inu. Už na první pohled dokážete definovat obě hlavní strany. Stojí rozděleny kruhem (ve skutečnosti je to čtverec ale což) a navzájem se k sobě nepřibližují. První stranu navíc poznáte dle přítomnosti ex poradkyně chovu většinou gestikulující ke druhé skupině nebo ji úspěšně pomlouvajíc, pokud možno v dostatečné vzdálenosti.
Zorientujete se, zjístíte dle katalogu v jaké jste třídě, připnete si číslo a čekáte až přijdete na řadu. Nejspíš se vás ujme někdo ze starších chovatelů, kteří jsou sice skeptičtí k budoucnosti, ale jsou rádi, za nové kvalitní majitele a chovatele. Zde doporučujeme se nadále dobírat dalších informací, zkušeností a postupů v chovu, právě od těchto lidí. Během času čekání si přijde vašeho psa okouknout, v lepším případě pohladit, řada lidí, mnohdy přijdou na výzvědy. Posléze se dostanete na řadu, vejdete spolu se svým psem a ostatními majiteli a jejich psy do kruhu a budete předvádět svého psa.
A tady začíná to zajímavé. Nemáme na mysli předvádění psa, to záleží na vás a vašem psovi, ale bavme se o pozadí. Zjístíte, že celé předvádění řídí pan či paní rozhodčí a sekundují jim zapisovatelé u stolku uvnitř kruhu. Jaké bude však vaše překvapení, až zjistíte, že všichni majitelé Akita-inu jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější. Zjistíte, že paní ex poradkyně chovu chodí do kruhu a komunikuje (nejspíše si myslí, že radí) s rozhodčím o kvalitách psů, zvláštní suita lidí se nachází za stolkem zapisovatelů a napovídá jim, co a jak by měli zapsat a podobně. Zábavné je, jak si někteří majitelé psa dokáží i se svým svěřencem stoupnout těsně k pásce kruhu, i když je kolem spousta volného místa, aby rozhodili vašeho psa, který se právě předvádí. Kde že je fér hra a rovný přístup? Ztracena.
Samozřejmě, dalším tématem by mohla být vzdělanost rozhodčích. V České republice neexistuje komplexní školení rozhodčích pro plemeno Akita-inu. Neexistuje u nás standardní popis, jak má vypadat správná Akita-inu – standard psa není tímto kritériem. Mnohdy rozhodnutí rozhodčích mohou být pro vystavující nepochopitelná a nesrozumitelná. Chybí lepší profesionální přístup rozhodčích k výstavě, vystavujícím a divákům. A neblýská se na lepší časy.
Jaké je tedy doporučení? Získávejte co nejvíce informací od chovatelské stanice, odkud máte svého psa. Nevěřte všemu, co je na internetu. Jezděte na výstavy, jsou tam, navzdory výše psanému, spousty přátelských lidí, kteří vám rádi a dobře poradí. A hlavně, i když váš pes nevyhraje nebo ho porazí jiný třebas s černými zády, křivýma nohama nebo špatnou stavbou těla, nesmutněte, máte svého psího kamaráda, který vás bude mít stejně rád za všech okolností. A buďte trpěliví, situace mezi AI u nás se zlepší, věříme tomu.
pátek 20. listopadu 2009
Proč mít jednotnou minimální cenu za štěně s PP u všech rozumných chovatelů
V dobách internetu jsou právě internetové stránky jednotlivých chovatelských stanic a majitelů Akita-inu zdrojem informací pro potenciální zájemce o psy tohoto plemene. Stačí si do vyhledávačů zadat název rasy a vyjede vám řada okazů na CHS a posléze i na prodeje. Pokud si srovnáte nalezené stránky prodejců vedle sebe, zjistíte, že se ceny prodeje štěňat Akita-inu docela liší, protože není stanovena žádna cenová politika prodeje. A to je velká chyba.
V rámci chovatelů Akita-inu je potřeba stanovit minimální prodejní cenu štěněte Akita-inu s PP a podpořit tak jednak kvalitu chovu u nás a druhak vymezit prostor pro chovatele, kteří se chtějí v ČR dále podílet na rozvoji plemene.
Pro příklad si stanovme minimální cenu na 20 000,- CZK. Nejméně za tuto cenu by mohl zájemce u nás koupit štěně Akita-inu. Samozřejmě, cena by mohla být i větší, dle uvážení chovatelů a kvality jejich odchovů, to je na vůli každého z chovatelů a na jeho schopnostech prodat štěňata ze svého vrhu. A samozřejmě na kvalitě páru psů, z jejichž spojení štěňata vzešla. Tímto krokem bychom také eliminovali absolutně nezodpovědné prodeje AI ve stylu „nejdřív vrh, potom zájemci“, kdy zodpovědní chovatelé nejdříve nabízejí případná štěňata zájemcům a až mají poptávku, tak kryjí svou fenu. Dobří chovatelé mají na své vrhy velkou poptávku, nehrozí u nich udání štěněte pod cenou, i když nějaký původní zájemce štěně nakonec odmítne.
Cena 20 000,- CZK rozhodně není zanedbatelná, ale jak bylo zmíněno výše – definuje plemeno psa, kvalitu chovu a váhu jakou mu příkládá chovatel. Na druhé straně, u kupujícího zaručuje, že člověk, který je ochoten dát takovouto nebo i vyšší částku, má zájem o plemeno, hodlá se psovi nadále věnovat, má dostatek financí na kvalitní prostředí a bydlení pro psa, kvalitní krmivo (ne, granule za 200,- CZK z hypermarketu nejsou pro Akita-inu to nejlepší), veterinární péči a očkování, ale i zajištění účasti na vyýstavách apod. Samozřejmě se tu bavíme o psech s PP.
U psů bez PP se cena pohybuje již kolem 4000,- CZK, ale tito psi se nadále nepodílejí ani na chovu ani na reprezentaci plemene, a proto je z těchto hledisek zbytečné jakkoliv kontrolovat jejich ceny.
Dle poslední schůze sekce Akita-inu pod KCHMPP je v ČR registrováno zhruba 500 psů a fen rasy Akita-inu. Neexistuje komplexní seznam krycích psů, ani veřejně dostupný seznam registrovaných psů v ČR. Tato situace samozřejmě vyhovuje určité skupině v komunitě Akita-inu, kteří se bojí, že pokud by byla větší znalost a povědomost o plemeni mezi veřejností, již by se tak dobře nedali prodávat psi převážně jedné krevní linie i s křivýma nohama, černými zády nebo různě tvarovanýma očima. Transparetní seznam krycích a registroaných psů a fenek by rozhodně podpořil chov Akita-inu u nás.
V případě stanovení a dodržování minimální prodejní ceny štěněte AI se velice rychle objeví rozdíl mezi kvalitními a méně kvalitními chovy i nás. Chovatelé budou donuceni více plánovat odchovy a investovat do prostředí a psů samotných. Odpadnou nám chovatelé z bytů v panelácích a naopak se zkvalitní současná situace a učiníme první krok k tomu, abychom vybředli ze současné tristní situace chovu u nás a za pár let se mohli poměřovat s předními chovy v Evropě.
Je zcela jasné, že proti minimální ceně štěněte se postaví tací chovatelé, kteří budou mít strach z toho, že jejich chov nebude konkurence schopný s kvalitními chovy v ČR nebo chovatelé, kteří nabízejí štěně v podstatě komukoliv za jakoukoliv přijatelnou cenu, jelikož kryjí bez rozmyslu a realizují si doma psí chovné farmy.
Zájemci o štěňata si budou moci vybírat z kvality, která bude porovnatelná dle minimální ceny, a proto chovatelé s kvalitními odchovy budou bez problémů prodávat a majitelé nekvalitních chovů nebo chovající v nevhodných podmínkách budou mít problém štěňata udat, případně s chovem skončí.
Akita-inu není pes pro uzavřenou komunitu. Vinou chyb bývalé poradkyně chovu není plemeno u nás tak široce známo, jak by si zasloužilo. Nicméně Akita-inu není ani plemeno pro „horních 10 000“ a je dostupné každému, kdo je ochoten za něj zaplatit a dále do svého psa investovat nemalé prostředky. Avšak, pokud na tuto investici finančně nedosáhnu, není správným krokem snižovat cenu psa. Pokud nemám dostatek peněz při koupi nemovitosti, tak bydlím v garsonce a ne v patnáctipokojovém domě. Jde nám o kvalitu chovu.
V rámci chovatelů Akita-inu je potřeba stanovit minimální prodejní cenu štěněte Akita-inu s PP a podpořit tak jednak kvalitu chovu u nás a druhak vymezit prostor pro chovatele, kteří se chtějí v ČR dále podílet na rozvoji plemene.
Pro příklad si stanovme minimální cenu na 20 000,- CZK. Nejméně za tuto cenu by mohl zájemce u nás koupit štěně Akita-inu. Samozřejmě, cena by mohla být i větší, dle uvážení chovatelů a kvality jejich odchovů, to je na vůli každého z chovatelů a na jeho schopnostech prodat štěňata ze svého vrhu. A samozřejmě na kvalitě páru psů, z jejichž spojení štěňata vzešla. Tímto krokem bychom také eliminovali absolutně nezodpovědné prodeje AI ve stylu „nejdřív vrh, potom zájemci“, kdy zodpovědní chovatelé nejdříve nabízejí případná štěňata zájemcům a až mají poptávku, tak kryjí svou fenu. Dobří chovatelé mají na své vrhy velkou poptávku, nehrozí u nich udání štěněte pod cenou, i když nějaký původní zájemce štěně nakonec odmítne.
Cena 20 000,- CZK rozhodně není zanedbatelná, ale jak bylo zmíněno výše – definuje plemeno psa, kvalitu chovu a váhu jakou mu příkládá chovatel. Na druhé straně, u kupujícího zaručuje, že člověk, který je ochoten dát takovouto nebo i vyšší částku, má zájem o plemeno, hodlá se psovi nadále věnovat, má dostatek financí na kvalitní prostředí a bydlení pro psa, kvalitní krmivo (ne, granule za 200,- CZK z hypermarketu nejsou pro Akita-inu to nejlepší), veterinární péči a očkování, ale i zajištění účasti na vyýstavách apod. Samozřejmě se tu bavíme o psech s PP.
U psů bez PP se cena pohybuje již kolem 4000,- CZK, ale tito psi se nadále nepodílejí ani na chovu ani na reprezentaci plemene, a proto je z těchto hledisek zbytečné jakkoliv kontrolovat jejich ceny.
Dle poslední schůze sekce Akita-inu pod KCHMPP je v ČR registrováno zhruba 500 psů a fen rasy Akita-inu. Neexistuje komplexní seznam krycích psů, ani veřejně dostupný seznam registrovaných psů v ČR. Tato situace samozřejmě vyhovuje určité skupině v komunitě Akita-inu, kteří se bojí, že pokud by byla větší znalost a povědomost o plemeni mezi veřejností, již by se tak dobře nedali prodávat psi převážně jedné krevní linie i s křivýma nohama, černými zády nebo různě tvarovanýma očima. Transparetní seznam krycích a registroaných psů a fenek by rozhodně podpořil chov Akita-inu u nás.
V případě stanovení a dodržování minimální prodejní ceny štěněte AI se velice rychle objeví rozdíl mezi kvalitními a méně kvalitními chovy i nás. Chovatelé budou donuceni více plánovat odchovy a investovat do prostředí a psů samotných. Odpadnou nám chovatelé z bytů v panelácích a naopak se zkvalitní současná situace a učiníme první krok k tomu, abychom vybředli ze současné tristní situace chovu u nás a za pár let se mohli poměřovat s předními chovy v Evropě.
Je zcela jasné, že proti minimální ceně štěněte se postaví tací chovatelé, kteří budou mít strach z toho, že jejich chov nebude konkurence schopný s kvalitními chovy v ČR nebo chovatelé, kteří nabízejí štěně v podstatě komukoliv za jakoukoliv přijatelnou cenu, jelikož kryjí bez rozmyslu a realizují si doma psí chovné farmy.
Zájemci o štěňata si budou moci vybírat z kvality, která bude porovnatelná dle minimální ceny, a proto chovatelé s kvalitními odchovy budou bez problémů prodávat a majitelé nekvalitních chovů nebo chovající v nevhodných podmínkách budou mít problém štěňata udat, případně s chovem skončí.
Akita-inu není pes pro uzavřenou komunitu. Vinou chyb bývalé poradkyně chovu není plemeno u nás tak široce známo, jak by si zasloužilo. Nicméně Akita-inu není ani plemeno pro „horních 10 000“ a je dostupné každému, kdo je ochoten za něj zaplatit a dále do svého psa investovat nemalé prostředky. Avšak, pokud na tuto investici finančně nedosáhnu, není správným krokem snižovat cenu psa. Pokud nemám dostatek peněz při koupi nemovitosti, tak bydlím v garsonce a ne v patnáctipokojovém domě. Jde nám o kvalitu chovu.
neděle 15. listopadu 2009
Schůze sekce Akita-inu pod KCHMPP = totální neschopnost sebereflexe vedení klubu
Po dlouhé odmlce a stagnaci v dění uvnitř komunity výbor KCHMPP svolal schůzi členů sekce Akita-inu na neděli 6. 9. 2009 do menšího hotelu v Praze. Nosným tématem schůze byl Chov a zdraví.
Navzdory očekávané vysoké účasti členů sekce, oproti jiným bezvýznamným schůzím, byl zamluven na proces schůze pouze menší salónek, do kterého se přijezdivší členové namačkali na donesené židle, či jen na místa na stání. Nutno podotknout, že účast tentokrát nebyla tak vysoká pro obecné a nic nepojímající téma, ale kvůli záležitosti, jejíž řešení očekávala na schůzi většina účastníků. Touto záležitostí byla komunikace ohledně nekompetentnosti poradkyně chovu a následné personální obměny na tomto postu.
Schůze jako taková započala v 10:00. Již více jak hodinové potvrzování docházky zhruba padesátky přítomných členů (nejdříve osobní podpis, následovalo přečtení kdo chybí a ústní potvrzení svazáckým ZDE) napovědělo hodně o tristním postoji výkonného výboru k problematice Akita-inu, ale také podalo svědectví o tom, jak neprofesionálně a amatérsky je KCHMPP veden.
Od prvopočátku schůze bylo i vizuálně zjevné, že se členové sekce rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina se shromáždila kolem stávající poradkyně chovu. Tuto skupinu tvořili rodinní příslušníci poradkyně chovu, chovatelé a majitelé a také značný počet lidí, které nikdo neviděl na žádné výstavě a nebyli ani majiteli či chovateli Akita-inu. Je velmi zajímavé, že členem klubu se může v podstatě stát každý a ovlivňovat tak chod klubu, na kterém není zainteresován vlastnictvím nebo chovatelstvím psů. Asi tak jako kdybych byl členem družstva nájemníků sousedního domu, aniž bych tam bydlel, a říkal jim, jak budou bydlet.
Druhá skupina byla tvořena taktéž chovateli a majiteli, minimálně polovina z nich byla z Moravy, kde jsou historicky i kvalitativně nejlepší chovatelské stanice u nás.
Po ukončení zdlouhavého potvrzování docházky a hlasování o svolení přítomnosti nečlenů – hostů výbor konečně přistoupil k projednávání záležitostí týkajících se Akita-inu. Bohužel, ke skutečným záležitostem týkajících se Akita-inu jsme došli až kolem 13:00. Prvním hodnotným tématem bylo zpřísněním podmínek na DKK z 3/3 na 2/2. Všichni logicky uvažující si nejpozději při tomto bodu jednání uvědomili, že na schůzi nepůjde nic jednoduše a vše bude provázeno neorganizovanou a chaotickou vřavou, kterou nekompetentní výbor nedokázal korigovat. Jednání o DKK bylo nakonec odloženo na příští schůzi, jejíž datum nebyl stanoven.
Po DKK výbor uvedl na jednání bod programu týkající se onemocnění SA. Jako odborník byla výborem přizvána energická paní doktorka obecné veterinární medicíny, čili nespecialistka na danou nemoc. Krom spousty obecných řečí a osobních názorů paní doktorka finalizovala svou účast tím, že nemocného psa by beztak poslala k posouzení specialistovi. Nutně člověka napadá otázka, přoč že jsme s paní doktorkou strávili více jak hodinu času, když jejími vlastními slovy byla na schůzi zbytečná. To však nemění nic na tom, že nemoc SA je v současné době mezi majiteli a chovateli Akita-inu u nás velmi palčivé téma a mnoho lidí by bylo rádo, kdyby se nadále neotevíralo. Výbor klubu schválil kontaktování MVDr. Rybníčka, jako pravděpodobně největší kapacity na SA u nás, k navázání spolupráce. Doposud nebyli členové sekce Akita-inu informováni o postupu v této záležitosti. Perličkou na tomto bodu jednání bylo, že se paní poradkyně chovu vytasila se svazkem plných mocí, které jí umožňovaly hlasovat za podepsané. To, že většina z plných mocí nebyla notářsky ověřena nebo že jejich znění bylo velmi všeobecné, výboru nevadilo. Nicméně na tlak členů sekce nebyly "plné moci" uznány.
Posledním a nejžhavějším tématem schůze byl nekompetentně spravovaný post poradkyně chovu Akita-inu. Již před touto schůzí předsedkyně výboru informovala členy sekce telefonicky, že poradkyně chovu rezignovala na svůj post a více se bude projednávat právě na schůzi. Bohužel takto informovala pouze ojedinělé členy a nikoliv široké fórum, které tak bylo do poslední chvíli záměrně udržováno mimo informace. Faktem zůstalo, že poradkyně chovu na tlak majitelů a chovatelů rezignovala na svou funkci, kterou nedokázala již dlouho spravovat fundovaně a odpovědně. Tomuto odpovídala i atmosféra mezi chovateli a majiteli, kterou poradkyně chovu dlouhodobě nedokázala řešit, naopak ji přiživovala, a tak mezi členy sekce vznikly dvě skupiny, které buď stály na straně poradkyně a nebo proti ní. Novou poradkyní chovu se jmenovala předsedkyně výboru KCHMPP a ke dnešnímu dni tuto funkci nadále vykonává.
Po skončení oficiální části schůze se větší část členů sekce přemístila před hotel a zde se odehrávala další jednání a diskuse. Celkem tak schůze toho dne trvala zhruba pět hodin čistého času, během kterého se nic nedohodlo, nerozhodlo, ale naopak pouze odložilo. Jako členové sekce jsme zažili arogantní chování výboru, křik, osočování a napadání členů ze strany výboru a další lahůdky.
V podstatě závěr byl a je jediný. Pokud bude sekci Akita-inu reprezentovat, neboť zde se nemylme – poradce chovu sekci neřídí, on je pouze jejím hlasem, neschopný nebo nekompetentní člověk, tak se nikdy nic nezmění.
Otázkou je, jak takových změn, které by vedly ke kvalitnímu chovu a rozvoji Akita-inu u nás dosáhnout. Nabízí se výměna poradce, výměna členů výboru, zpřísnění pravidel a nebo poslední možnost, založení vlastní sekce, či podklubu pod KCHMPP nebo pod ČMKU, kde se postaví do čela zodpovědní a zkušení lidé bez zájmu o osobní prospěch a výhody.
Navzdory očekávané vysoké účasti členů sekce, oproti jiným bezvýznamným schůzím, byl zamluven na proces schůze pouze menší salónek, do kterého se přijezdivší členové namačkali na donesené židle, či jen na místa na stání. Nutno podotknout, že účast tentokrát nebyla tak vysoká pro obecné a nic nepojímající téma, ale kvůli záležitosti, jejíž řešení očekávala na schůzi většina účastníků. Touto záležitostí byla komunikace ohledně nekompetentnosti poradkyně chovu a následné personální obměny na tomto postu.
Schůze jako taková započala v 10:00. Již více jak hodinové potvrzování docházky zhruba padesátky přítomných členů (nejdříve osobní podpis, následovalo přečtení kdo chybí a ústní potvrzení svazáckým ZDE) napovědělo hodně o tristním postoji výkonného výboru k problematice Akita-inu, ale také podalo svědectví o tom, jak neprofesionálně a amatérsky je KCHMPP veden.
Od prvopočátku schůze bylo i vizuálně zjevné, že se členové sekce rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina se shromáždila kolem stávající poradkyně chovu. Tuto skupinu tvořili rodinní příslušníci poradkyně chovu, chovatelé a majitelé a také značný počet lidí, které nikdo neviděl na žádné výstavě a nebyli ani majiteli či chovateli Akita-inu. Je velmi zajímavé, že členem klubu se může v podstatě stát každý a ovlivňovat tak chod klubu, na kterém není zainteresován vlastnictvím nebo chovatelstvím psů. Asi tak jako kdybych byl členem družstva nájemníků sousedního domu, aniž bych tam bydlel, a říkal jim, jak budou bydlet.
Druhá skupina byla tvořena taktéž chovateli a majiteli, minimálně polovina z nich byla z Moravy, kde jsou historicky i kvalitativně nejlepší chovatelské stanice u nás.
Po ukončení zdlouhavého potvrzování docházky a hlasování o svolení přítomnosti nečlenů – hostů výbor konečně přistoupil k projednávání záležitostí týkajících se Akita-inu. Bohužel, ke skutečným záležitostem týkajících se Akita-inu jsme došli až kolem 13:00. Prvním hodnotným tématem bylo zpřísněním podmínek na DKK z 3/3 na 2/2. Všichni logicky uvažující si nejpozději při tomto bodu jednání uvědomili, že na schůzi nepůjde nic jednoduše a vše bude provázeno neorganizovanou a chaotickou vřavou, kterou nekompetentní výbor nedokázal korigovat. Jednání o DKK bylo nakonec odloženo na příští schůzi, jejíž datum nebyl stanoven.
Po DKK výbor uvedl na jednání bod programu týkající se onemocnění SA. Jako odborník byla výborem přizvána energická paní doktorka obecné veterinární medicíny, čili nespecialistka na danou nemoc. Krom spousty obecných řečí a osobních názorů paní doktorka finalizovala svou účast tím, že nemocného psa by beztak poslala k posouzení specialistovi. Nutně člověka napadá otázka, přoč že jsme s paní doktorkou strávili více jak hodinu času, když jejími vlastními slovy byla na schůzi zbytečná. To však nemění nic na tom, že nemoc SA je v současné době mezi majiteli a chovateli Akita-inu u nás velmi palčivé téma a mnoho lidí by bylo rádo, kdyby se nadále neotevíralo. Výbor klubu schválil kontaktování MVDr. Rybníčka, jako pravděpodobně největší kapacity na SA u nás, k navázání spolupráce. Doposud nebyli členové sekce Akita-inu informováni o postupu v této záležitosti. Perličkou na tomto bodu jednání bylo, že se paní poradkyně chovu vytasila se svazkem plných mocí, které jí umožňovaly hlasovat za podepsané. To, že většina z plných mocí nebyla notářsky ověřena nebo že jejich znění bylo velmi všeobecné, výboru nevadilo. Nicméně na tlak členů sekce nebyly "plné moci" uznány.
Posledním a nejžhavějším tématem schůze byl nekompetentně spravovaný post poradkyně chovu Akita-inu. Již před touto schůzí předsedkyně výboru informovala členy sekce telefonicky, že poradkyně chovu rezignovala na svůj post a více se bude projednávat právě na schůzi. Bohužel takto informovala pouze ojedinělé členy a nikoliv široké fórum, které tak bylo do poslední chvíli záměrně udržováno mimo informace. Faktem zůstalo, že poradkyně chovu na tlak majitelů a chovatelů rezignovala na svou funkci, kterou nedokázala již dlouho spravovat fundovaně a odpovědně. Tomuto odpovídala i atmosféra mezi chovateli a majiteli, kterou poradkyně chovu dlouhodobě nedokázala řešit, naopak ji přiživovala, a tak mezi členy sekce vznikly dvě skupiny, které buď stály na straně poradkyně a nebo proti ní. Novou poradkyní chovu se jmenovala předsedkyně výboru KCHMPP a ke dnešnímu dni tuto funkci nadále vykonává.
Po skončení oficiální části schůze se větší část členů sekce přemístila před hotel a zde se odehrávala další jednání a diskuse. Celkem tak schůze toho dne trvala zhruba pět hodin čistého času, během kterého se nic nedohodlo, nerozhodlo, ale naopak pouze odložilo. Jako členové sekce jsme zažili arogantní chování výboru, křik, osočování a napadání členů ze strany výboru a další lahůdky.
V podstatě závěr byl a je jediný. Pokud bude sekci Akita-inu reprezentovat, neboť zde se nemylme – poradce chovu sekci neřídí, on je pouze jejím hlasem, neschopný nebo nekompetentní člověk, tak se nikdy nic nezmění.
Otázkou je, jak takových změn, které by vedly ke kvalitnímu chovu a rozvoji Akita-inu u nás dosáhnout. Nabízí se výměna poradce, výměna členů výboru, zpřísnění pravidel a nebo poslední možnost, založení vlastní sekce, či podklubu pod KCHMPP nebo pod ČMKU, kde se postaví do čela zodpovědní a zkušení lidé bez zájmu o osobní prospěch a výhody.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)